bratr Ondrejko Vás vítá!

Mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.
Smirom tumenge, save san dural, ta avka tumenge, so san pašes.

Logo

Nadikhav jakhenca, aľe jileha le Devlestar.

"Nehledejte jeden každý svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných."
"posuďte vše, co nabízím, a porovnejte s tím, co zastáváte sami. Jsou-li mé návrhy lepší, přijměte na nich účast, rád vám postoupím právo na společný podíl. Jsou-li lepší vaše, ukažte to, a já se rovněž připojím. Spojí-li se obojí dobra, aby se z jejich spojení stalo něco lepšího, pak . . . . "

Všechny texty napsal bratr Ondrejko / Ondřej Kováč, není-li uvedeno jinak.

Kdo je to bratr Ondrejko? Úvodní stránka Sbírka kázání bratrondrejko.cz
evangelického kazatele Ondřeje Kováče je zde pod odkazem:Postila ~ kázání Navštivte také moji Posluchárnu - místo, kde je něco moc dobrého pro vaše uši:
dramata s duchovní tématikou,
interesantní a poučné přednášky.Zde prosím. Pro všechny bratry Romy a pro ty, kteří chtějí o nich leccos se pozitivního dozvědět jsou tu k dispozici články, úvahy, návrhy, křesťanské texty v romštině. Klikněte na tento odkaz:Roma dživipen the čačipen Další odkaz:Povídky, poezie, písněvám umožní, jak sám napovídá, si přečíst současnou pravou křesťanskou poezii, poslechnout si krátké písně na námět biblických příběhů a poznáte mnoho dalšího zajímavého.

Romská vlajka

Pište a volejte.

BratrOndrejko Ondřej Kováč na facebookuMé srdce, mysl, uši i všechny kontakty jsou otevřené a k dispozici všem. Rád vyslechnu všechny dojmy, názory, příspěvky k obecné diskuzi, zajímají mě vaše myšlenky a těším se na vaše dojmy z mých článků. Pište a volejte.

Pište na tento mail: kovac (zavináč) bratrondrejko.cz,
nebo pište či volejte na číslo: 774 179 082,
můžete také volat na skype farar-kovac.

Zde si můžete poslechnout ajsi šukar romaňi giľi nádhernou romskou píseň: Žehnej Bůh

bratr Ondrejko Romům - Slovo ze srdce

Palikerav tumen savore, Romale u Manušale,
Me nadikav jakenca, dikav le jileha.
kamav, hoj aven bachtale savore.
Zdravím vás Romové – vás všechny lidi požehnaní láskou v srdci.
Ze srdce vám chci říct, Bůh Ježíš nás má všechny rád. Nemusíme být všichni dokonalý. Nemusíme všichni dělat stejné věci. Nemusíme být ani hrdou elitou národa. Ježíš nedává zákon, ale chce nás všechny naučit moudrá slova - goďaver lava -, lásku a především dobrý život plný radosti. S tím může každý objevit, že neplatí jen představa života, jak jej vytváří naše lidská společnost, ale je něco mnohem cennějšího. Tomu se říká dar milosti. Teprve když si to uvědomíme a budeme to hledat a také tím nejcennějším darem pak druhým sloužit – pomáhat, staneme se všichni každý podle svých možností elitou a to nejen svého národa. Vždyť
tvůj kůň tě potáhne tam, kam ty ho poženeš!
Bratři Romové, vy všichni lidé požehnaní Bohem, chudí i vy bohatí, vím spolu s vámi, že živobytí je plné starostí, těžkostí i nebezpečí, pamatujte však na to, že nesmíte podléhat hněvu.
Hněv rodí zas hněv!
A tak jako v rozvířené vodě neuvidíš svou tvář, v srdci rozvířeném hněvem, nemůžeš vidět pravdu!
A ze srdce vám chci říci nazávěr: Nepodléhejte beznaději a velkému smutku; dělejte a Bůh vám dá, vydejte se na cestu a Bůh vás povede. Bůh žehná všem, kdo s námi cítí!

bratr Ondrejko Romům - Modlitba za všechny Romy

Otče všech lidí, klaním se Ti, miluji Tě a děkuji Ti za všechny Tvoje dary jsem Ti vděčný i za vel'ký dar, že patřím k národu Romů.

Přináším Ti všechny jejich skutky, ty dobré, které tento den uskutečnili. Prosím Tě za odpuštění zla, které dělají a které se chystají udělat.
Dej romským otcům mnoho lásky pro jejich rodiny. shlédni na jejich utrápené ženy. Prosím Tě za rómské děti, aby je chránili tvoji služebníci i Tvoji andělé před Tvou tváří, bdi nad chlapci a dívkami, chraň je od zlého. Měj starosf o staré a nemocné , o ty, co jsou sami a opuštění v osadách, v ghettech, v nemocnicích, ve vězení.
Dej, aby se stali národem, co Tě bude znát, milovat, následovat a k Tobě volat: Ježíši, ať příjde Tvoje království mezi Romy, kdekoli se sejdou. Amen.

APOŠTOLSKÉ VYZNÁNÍ VÍRY – KRÉDO v Romštině

Bičhavengero paťiben

Paťav le Devleske, le Dadeske, sašegetineskro, so kerďa o upralipen the e phuv;
the le Ježiš Kristuske, Čhaske leskro jekhoro ;
so avlas la svato Voďastar,
uliľas pes la Mariastar, so na prindžarďa muršes,
bari dukh te chalas tel o Pontius Pilatos,
thovenas les pro kerestos,
muĺas,
thovenas les andal le phuv,
avlas tele pro peklos,
trito dives ušťilas andal o mule,
avlas upre pro upralipen,
bešel pal o čači sera le Devles, Dades sašegitineskro,
katar avla te sudzinel džides u mules.
Paťav le svatoneske voďaske,
e svatoni cirkva khetani,
o jekhetaniben svatones,
o odmukiben le bini,
o teštos ušťela andal mules ,
o biačhavindo dživipen
Amen.

Přeložil do romštiny :
Bratr Ondrejko / Ondrej Kováč

Modlitba Otčenáš v romštině

Dado amaro, so sal pro upripen
Pošvecin pes tiro nav,
av tiro thagaripen,
mi jel avka, sar tu kames, pro upripen, avka the pre phuv.
O maro amaro de amen adaďives,
odmuk amenge amare bezecha,
sar the amen odmukas amare binoskengerenge.
ma ľidža amen andro bini,
ľidža amen avri bibacht,
hin tiro thagaripen, zor the kamiben
čire pre čirende.
Amen.

cesty a formy misijního svědectví mezi Romy v České republice na přelomu tisíciletí

Práce pojednává o vztazích křesťanských církví k romskému etniku, o jejich postojích a názorech na ně, jak se profilovaly během deseti staletí již od Byzantské říše až po současnost v České republice. Zabývá se indickým původem Romů a jejich příchodem na evropský kontinent. Zvláštní pozornost je věnována česko-romské historii. Autor zde uveřejňuje své vlastní informace o vztahu křesťanů k romskému etniku v celé druhé polovině 20. století, které osobně získal z audionahrávek rozhovorů, jež vedl s mnoha křesťany i samotnými Romy. Autor podává podrobný přehled sociální a misijní služby křesťanských církví mezi Romy na konci 20. století, jak ho osobně poznal během roku 2001 a roku 2002. Na závěr tento průzkum analyzuje a předkládá zde své vlastní názory a doporučení pro zkvalitnění misijní služby mezi Romy.

cesty a formy misijního svědectví mezi Romy v České republice na přelomu tisíciletí dokument pdf

32 romských slov používající se v křesťanském prostředí

Romština má před podstatnými jmény člen maskulina “o”, feminina “e”. Slovesa v infinitivu se označují te ... Přepis romštiny je podle standardu slovenské romštiny. Srv. HÜBSCHMANNOVÁ, Milena: Romsko-český a česko-romský kapesní slovník. 1. vyd. Praha 1998 e Karačoňa , (olaš. Krečuno)
Boží Slovo Devleskero Lav
Boží, zbožný devleskero
Bůho Del, vok. - Devla, s - Devleha, od – Devlestar
církevo khangeripen
církevní písně svata giľa
člověko manuš - muž, e manušňi - žena
ďábel, čert,o beng
Duch svatý svatona Voďa, svato Duchos
dušee/o voďi
farářo rašaj
hlas o hangos
hřícho binos
kostel o khangeri
láska o kamiben
milovat, chtít te kamel
neděle, týden O kurko
osoba, bytost O dženo
pokřtít, ponořit, namočit te bolel
požehnání, štěstí e bacht, o bachtaľipen
požehnaný bachtalo
požehnatte bachťarel
pravda, spravedlnost, skutečnost O čačipen
prosit, žádat, modlit se te mangel, mangav Devles - prosím Boha
společnějekhetane
Svatý svato
Štědrý večer svato Viľija
vědět, znát, mocite džanel
věřit te paťal
Vánoce
Velikonoce E Patraďi
Všichnisavore
život O dživipen

Romské fráze

, K
Dobrý den Lačho ďives
Nashledanou Ačhen Devleha (zůstávejte s Bohem)
děkuji Paľikerav
Jak se máš? Sar sal?
Jak se máte? Sar san?
Mám tě rád. Kamav tut
Máš mě rád? Kames man?
Dobrou chuť Cha Devleha /pl. Chan Devleha, Lačho chaviben, (Mište tuke te perel "hovorově")
Prosím tě Mangav tut
Neodcházej Nadža ňikhaj
Škaredé Džungales
Pěkné Šukares
pojďme číst Džas te genel
Pojďme jíst Džas te chal
Pojďme domů Džas khere
Pojďme ven Džas avri
pojďme spívat Džas te gilavel
Chci, aby si byl šťastný. Kamav, hoj te aves bachtalo.
ano hat / he
Ne Na
nedělej to. Naker oda.
Jde mi o tebe. Džal mange pal tute.
Pojď sem. Av arde.
Pojď ke mně. Av kemande. Av kema.
Rozumím. Achajuvav.
Nerozumím. Naachajuvav.
Bože můj! Devla miro!
Co chceš? So kames?
Co děláš? So keres?
Co se stalo? So pes ačhiľa?
Já hovořím. Me phenav.
My povídáme. Amen vakeras.
Já mám. Man hin
Ty máš. Tut hin.
On má. Les hin.
Ona má. La hin.
My máme. Amen hin.
Vy máte. Tumen hin.
Oni mají. Len hin.
Já nemám. Man nane
Ty nemáš. Tut nane.
Je mi smutno. Phares mange hin.
Bolí mně to. Dukhal man oda
Proč? Soske?
Kolik? Keci?
Zítra. Tajsa.
Dnes. Ada ďives.
Včera. Ič.
Ráno. Tosara.
Večer. Rači.
Já vím. Me džanav.
Já nevím. Me nadžanav.
Ty víš. Tu džanes.
Ty nevíš. Tu nadžanes.
Už jdu. Imar džav
Kdy přídeš? Kana aveha?
Já příjdu.
Ty přídeš. Tu aveha.
Co budeš dělat? So kereha?
Co si dělal včera? So kerehas ič?
Co hovoříš? So vakeres?
Co si povídal? So vakerehas?
Povím ti to ráno. Phenava tuke oda tosara.
Spíš? Soves?
Já jsem ještě v práci. Me som mek andre buťi.
Čekám. Užarav.
Čekej! Užar!
Pojď se mnou. Av manca.
Kdo? Ko?
Kde? Kaj?
Sedni si. Beš tele.
Jak se jmenuješ? Sar pes vičines?
Jmenuji se … Vičinav pes
Kolik máš let?Keci tuke berš?
Odkud si? Khatar sal?
Poslouchej. Šun.
Proč se směješ? Soske asas?
Ze srdce Jilestar
Jsi romka? Sal romaňi?
Jsi Rom? Sal romano?
Kdo je ten chlapec? Ko hin oda čho?
Co je to? So hin oda?
Kde je? Kaj hin?
Kdy příjdou? Kana avena?
Proč ona nechodí včas do školy?Soske oj phirel nasik andre škola?
Nikdo to neví. Ňiko oda nadžanel.
Kde bydlíš? Žiješ? Kaj bešes? Džives?
Co hledáš? So rodes?
Kdo to tak pověděl? Ko oda avke phenďa?
Odkud přicházejí? Khatar aven?
Co chce dělat? So kamel te kerel?
Co si o tom myslíš? So peske pal oda gondoľines?
Kdy se to stalo? Kana pes oda ačhija?
Co je ti do toho? So hin tut andro oda?
To nic. Oda ništ.
Kde to mám položit? Kaj oda te thovav?
Kdo to udělal? Ko oda kerďa?
Proč si dělat starosti? Soske peske tekerel starosti?
Kde si to našel? Kaj oda arakhľal?
Na co to je? Pre soste koda hin?

Výzva k ČCE o Romech

(Výzva byla také rozeslána v tištěné verzi do seniorátů ČCE a vybraným farním sborům.)

Vážení bratři a vážené sestry v Kristu,
píšu vám coby ordinovaný farář v ČCE a jako ten, který se osobně podle svého nejlepšího svědomí vždy hlásil k členství v ČCE, a také coby Rom, jenž se právě na vás evangelíky, kteří přijali, že jsou z Boží milosti spaseni a uvěřili tomu, který se nechal poslušně ukřižovat, aby byl ve všem jako jeho bratří a stal se veleknězem milosrdným a věrným, obrací s výzvou: nevydávejte nás Romy napospas lidským antipatiím, sebejisté a hloupé pýše, nenávisti a násilí; a svým českým bližním i sobě samým nedovolte setrvávat ve skryté moci namyšlenosti, předsudků, odsudků, lhostejnosti a jiných neřestí. Vztahy mezi většinovým obyvatelstvem a Romy žijícími na území České republiky se rapidně zhoršují, proto vás prosím z celé své mysli, z celého svého svědomí a upřímným srdcem, abyste můj dopis přečetli a mou výzvou se vážně zabývali jakožto jednotlivci i jakožto společenství. ČTK letos v dubnu vydala závažnou zprávu, která pokud by mezi lidem bez povšimnutí zapadla, znamenalo by to pro společnost velmi špatné věci, z Božího, resp. biblického, pohledu pak věci tragické.
Nejméně sympatickou národnostní menšinou v Česku jsou Romové. Nesympatičtí jsou 78 procentům Čechů a Češek nad 15 let, sympatie vzbuzují jen u 7 procent lidí.
Tíží mě otázka, nejsem to však jen já, kdo by na ni rád slyšel odpověď: kdo je a kde je oněch sedm procent lidí, u nichž my Romové vzbuzujeme sympatie. Společná víra a úcta ke spasiteli Ježíši Kristu, kterou máme společnou, mně v první řadě vede k tomu, abych oslovil vás evangelíky, křesťany. Romové nejsou jen ti, které vidíme v televizním zpravodajství, resp. ti, kteří žijí v takzvaných „romských ubytovnách pro nepřizpůsobivé“. Je třeba brát vážně, že téměř čtyřem pětinám Čechů a Češek nad patnáct let jsou nesympatičtí i Romové, kteří žijí podobně jako ostatní obyvatelé, dosáhli alespoň středního vzdělání, děti mají dobře vychované a šikovné, jsou buď nezaměstnaní jako mnoho jiných obyvatel, nebo mají neatraktivní práci jako mnoho jiných Čechů. A je potřebné také myslet na Romy, kteří se s vážností a upřímností hlásí k poselství Bible, ke Kristu, k odkazu Jana Husa a české i evropské křesťanské reformace. Já to mohu dosvědčit a já vás také za všechny žádám: vyslovte Romům své sympatie, vy kteří nepatříte k těm čtyřem pětinám českého obyvatelstva.
Promlouvejte autoritou svého kazatelského slova o nebezpečí, které nese vyjadřování nesympatií vůči jakékoli národnostní menšině a o pozitivním vztahu k Romům.
Pořádejte dle svých možností happeningy s romskou menšinou ve městě, aby byla viditelná i druhá tvář, než je nesympatie a odsudek Romů ve společnosti.
Hledejte sami v sobě lásku a vůli Romy navštěvovat a zajímejte se, zda mají dostatek jídla, oblečení apod. Není potřebné zakládat komplikované organizace a sdružení – vždyť v Písmu čteme: břemena jedni druhých neste. Vše může začít zaklepáním na dveře, za nimiž bydlí obyčejná romská rodina. Není vždy nutné dělat neobyčejné, převratné, obdivuhodné, leč obtížné činy, často stačí i drobnost vedená dobrým úmyslem, od člověka k člověku – a brzy zjistíme, že i Rom prožívá podobné radosti i starosti jako my, jen se často musí smířit s tím horším a naplnit se ctností trpělivosti a snášením těžkostí, být pokorný a tichý. Konkrétně je možné pomáhat romským rodinám věcně i finančně. Pomoc by měla být konkrétní, není důležitý rozsah, nýbrž konkrétnost a dlouhodobost.
Co se týče výsledků sociologického průzkumu o vztahu české společnosti k Romům, chci říci ještě toto: to, co se může jevit jako nezávažný problém nebo jako problém umělý, vyvolaný tíživou ekonomickou situací nebo jako problém týkající se jen těch hloupějších a jednodušších lidí, se později promění ve smrtící jed. Již nyní já i moje manželka slýcháváme od lidí na venkově i ve městě, od lidí pracovitých, slušných a ctnostných, od křesťanů i od jiných, o jejich neskrývané nesympatii vůči Romům. Kdo jiný než právě křesťané dobře znají sílu hříchu a také moc a vítězství milosti a lásky? Proto zvažte všechna moje slova a uvažujte o této mé výzvě. Kéž by vešla ve známost všem.
Ať nám všem dá Duch svatý pravé poznání pro tento čas a sílu v Kristu Ježíši.

Velký prostor pro všechny české církve ve službě mezi Romy

Spatřuji velký prostor pro všechny české církve ve službě mezi Romy, které by se na ní chtěli podílet, bez rozdílu konfese či její velikosti. Myslím, že by úsilí o navázání dobrých vztahů mezi křesťany a Romy měly být pro každou církev samozřejmostí. A to i proto, že dlouhou dobu v česko-romské historii i křesťanské církve romské etnikum odsuzovaly, ponižovaly, nevěnovaly jim patřičnou pozornost jako chudým a slabým podle vzoru Ježíše Krista, který přišel léčit nemocné a ne zdravé. Možností, jak začít, je několik. V České republice žije v každém městě nedaleko od nějakého křesťanského společenství několik romských rodin či velká romská komunita. Je možné se rozhodnout pro službu mezi Romy s velice nízkou sociální úrovní, ale i pro Romy, kteří žijí téměř jako běžní občané, avšak potřebují pociťovat oporu a zastání v české společnosti a také evangelijní zvěst, kterou dosud neznají. Žel po mnoho staletí česko-romských dějin se nepodařilo nalézt a uskutečnit takové řešení situace romského etnika, které by přineslo skutečné zlepšení pro většinu Romů. Často je slyšet z úst těch, kteří se zabývají hledáním uspokojivého řešení vztahů romského etnika a většinové české společnosti, následující odpověď na otázku, jak řešit situaci romského etnika: "Jde o velmi naléhavou záležitost, která však zároveň vyžaduje dlouhodobá řešení." Domnívám se, že takto formulovaná odpověď svědčí o bezradnosti a také nepřipravenosti těch, kteří se na této práci podílejí. Několikrát jsem se sám přesvědčil o velkých plánech a představách i některých křesťanských pracovníků, kteří však neměli dost poznatků o romském etniku a jeho způsobu života či naopak nedokázali své znalosti užít pro svou práci. Nepochybně žádné řešení romské situace - ani řešení formou křesťanského misijního svědectví - nepřinese rychlé a snadné překonání všech problémů a ani to od něj nelze očekávat. Avšak poznáme-li a uvědomíme-li si tu tíživost problémů, není podle mne možné vše odkládat a vymýšlet vizi na mnoho let dopředu. Romové a jejich problémy žijí v přítomnosti a budoucnost se nemusí vždy vyvíjet podle omezených lidských představ. Z toho důvodu je nezvratně lepším řešením zabývat se jasnými konkrétními nejtíživějšími problémy jednotlivých komunit rodin či jednotlivců.
Úmysl předat Romům křesťanský hodnotový systém a naplnit jejich srdce zvěstí o Spasiteli, který je miluje tak jako každého člověka na světě bez rozdílu a nabízí jim svou pomocnou ruku, je dobrý a správný, neboť v romské tradici vždy stála v popředí hodnota víry v přesahující posvátný svět, který částečně prostupoval svět lidské reality a za určitých předpokladů bylo možné vstupovat do dalších světů - nadsvětů. Víra Romů se utvářela již v jejich pravlasti a osvědčovala se a dále vyvíjela v době, kdy jako nomádi putovali odkázáni sami na sebe a svou víru. Romové však neměli svůj vlastní náboženský systém, instituce ani představitele. Jejich náboženský systém je spíše implikovaný do slovesné ústní tradice, jazykových frází, žitých ponaučení a varování, tradovaných legend a pohádek. Na evropském území přijali Romové všechny křesťanské symboly stejně jako příběh o ukřižování Krista i učení o lidském hříchu. Romské křesťanství je spíše ovlivněno lidovou zbožností prostých lidí a také vším tím, čím během svého života museli projít, jaké měli vlastní zkušenosti s křesťany. Romové si tak namísto čtení z Bible předávali z generace na generaci své vlastní převyprávěné biblické příběhy, jak jim sami porozuměli. Myšlenka viny a trestu je dodnes mezi Romy velice živá. Často lze mezi nimi slyšet úsloví: "Pán Bůh trestá, koho se mu zlíbí, ale Roma dvojnásobně." Přijaté křesťanství u Romů je pokřiveno jejich každodenní zkušeností s odsuzováním, pohrdáním, trestem, a to i ze strany křesťanské církve. Bůh, jak jej poznali v Evropě, byl svatým Pánem, který je velice mocný, přísný. Bližší jim je až podnes Ježíš, člověk a Boží syn, visící a trpící na kříži. Bůh, o němž si vypravovali ve svých "pohádkách", je líčen jako dobrý, spravedlivý, sladký a milý bůh zastávající se romského národa, především pak trpících a chudých Romů, jako Bůh přicházející mezi lidi na tento svět v nějaké podobě člověka či zvířete nebo posílající pomoc skrze již zemřelé předky. Romové na našem území běžně dodržují křesťanské svátky jako jsou Vánoce či Velikonoce. Zde však je možné se ptát po vhodné formě předávání této zvěsti. Je nutné pokusit se jim co nejvíce přiblížit, sžít se s jejich prostředím, hovořit s nimi v bezprostředním kontaktu a ponechat jim naprostou svobodu se rozhodnout. Je také potřeba vnímat, zda při rozhovoru nejsou již unaveni, rozhovor nesmí být dlouhý. Doporučuji především reagovat na jejich otázky a také k otázkám vybízet.
Romové jsou zvlášť citliví na mezilidské vztahy. Zřetelně vnímají, když se na ně lidé dívají jako na notorické gaunery a lháře. Velice rychle to vycítí, aniž by potřebovali slyšet vaše konkrétní slova, vnímají člověka skrze jeho gesta, postavení těla, pohled a především konkrétní činy. Potřebují člověka, který jim bude věřit - nejen z úcty k nim, ale proto, že jim opravdu chce věřit - a který se k nim bude chovat naprosto přirozeně. A to bývá tou nejtěžší překážkou. Při rozhovoru s některými lidmi jsem si jasně všiml, že je patrné dávání největšího a hlavního důrazu na rychlou změnu charakteru Romů a jejich skutků. Hovořili o Romech, s nimiž přicházeli do kontaktu, jako o zlodějích, lhářích, vrazích, podvodnících etc. Takto smýšlejí ti, kteří nemají znalosti o romském etniku, jeho sociálním prostředí a jeho historii, ale také ti, kteří tyto znalosti mají, avšak jejich hlavním úmyslem je autoritativně změnit povahové rysy Romů a asimilovat je do českého kulturního prostředí. Právě tento postoj zapříčiňuje, že efekt pomoci Romům a potlačení extremismu ze strany části většinové společnosti je malý až téměř nulový. Záměr pomoci romskému etniku v jeho špatné sociální situaci a zvýšit jeho morální kredit je nepochybně správný, neboť i sami Romové si uvědomují, že většina romského etnika žije na hranici sociální úrovně (a mnozí i pod touto hranicí) a že i morální úpadek je značný, je však důležité si uvědomit, že to není úkolem pouze křesťanských církví, ale celé většinové společnosti se všemi jejími složkami (školství, policie, ministerstvo práce a sociálních věcí) ve spolupráci s těmi Romy, kteří jsou na běžné sociální úrovni a mají i vyšší a vysoké vzdělání. Jednotlivé církve a křesťanská střediska by měla také se všemi těmito složkami bez rozdílu spolupracovat. Stejně tak je nezbytná spolupráce školství a jiných státních složek s církvemi a křesťanskými - občanskými - pomáhajícími středisky. Bez této spolupráce dojde k rozdrobení pomoci i její bezúčelnosti. Spolupráce musí být jasná a nesmí docházet k přebírání kompetencí a pravomocí jiných složek či středisek. Církve svou aktivitou samozřejmě mohou značně napomoci tomu, aby podpora Romů a všech obyvatel vytlačených na okraj společnosti byla úspěšnější. Dobrovolní pracovníci občanských sdružení a křesťanských středisek velkou měrou přispívají svým zaujetím v práci s romskými dětmi k rozvoji osobnosti romských dětí, k prevenci kriminality etc. Avšak podle mého poznání není zcela brána v úvahu osobnost každého romského dítěte. Ať se již jedná o nízkoprahové kluby či o tzv. dětské církve, pracuje se s dítětem, aniž se bere ohled na jeho vlastní rodinné prostředí, kde právě vzniká základ jeho romské osobnosti. Vždy bych doporučoval doplnit si znalosti tím nejvěrohodnějším způsobem - poznat romské prostředí a kulturu při osobním setkání s Romy, kteří žijí na místě, kde by měla započít či se rozvíjí služba jim určená, a stále se pokoušet o co nejbližší spolužití s nimi. Za velikou chybu - hřích - ze strany pracovníků i mnoha členů křesťanských církví považuji očerňování všech Romů bez další diferenciace. Vždy je nutné dbát na to, že lze hovořit pouze o jednotlivých Romech, romských rodinách či romských komunitách. Mluvíme-li o romských komunitách, týká se to pouze úzkého okruhu Romů na určitém místě, kteří mají mezi sebou blízký vztah či určité sociální vazby ve stálém prostředí. Dále je třeba brát v úvahu, jak dlouho určití Romové na českém území žijí či případně jaké postavení v romském etniku má jednotlivá romská rodina a jaký je její generační vývoj. Pro službu mezi Romy je také významné při rozhodování o specifice jejího zaměření věkové hledisko a zjištění, kolikátá generace určitých Romů na konkrétním místě žije. Doporučuji pro službu mezi Romy vyhledávat a využívat především ty, kteří pocházejí z romských řad, a upřednostnit spolupráci mezi pracovníkem neromského a romského původu, ať již na úrovni konkrétní misijní činnosti v terénu či na úrovni přípravy a koordinace celého projektu pomoci v určité oblasti.
Uvnitř mnoha církví je nutné překonat strach z Romů, aby tak mohla být překonána i jakási zeď mezi Romy a neromskou společností a také mezi Romy a evangeliem, jež mají přinášet křesťanské církve. Doporučuji, aby na mnoha místech ve všech českých církvích bylo děláno vše pro překonání předsudků a stereotypů, které i podle mé vlastní zkušenosti stále u mnoha křesťanů převládají. Je potřeba poukazovat na evangelium i celou biblickou zvěst, která proti jakýmkoli předsudkům a odsudkům bojuje. Je potřeba znovu a znovu vysvětlovat romskou historii a složitou situaci Romů v současnosti a napomínat každého, kdo by ostře odsoudil svým zobecňováním všechny Romy bez rozdílu. Jedině tak budou moci podle mého názoru přibývat počty aktivních "misionářů" mezi Romy nebo dobrovolných pracovníků ve speciálních střediscích pro pomoc romskému etniku (např. dětem).
Křesťané jako celek by rozhodně měli stát v jednotné čelní linii při obraně Romů proti hrozícím pogromům ze strany cynické a povrchně smýšlející společnosti. Měli bychom jako křesťané bedlivě sledovat politické pokusy, které směřují k potlačení svobody ohrožených minoritních skupin žijících na území České republiky a důrazně taková řešení odmítat. Křesťané by se měli také aktivně zúčastňovat akcí na obranu lidských práv. Tato výzva se netýká pouze běžných křesťanů - členů církví - ale také všech představitelů církví. Podle mého názoru nestačí spolupráce církví pouze při konkrétní službě Romům, ale je nutné začít skutečně spolupracovat na nejvyšší úrovni všech ekumenicky smýšlejících církví; do této ekumenické spolupráce by se tedy měli zapojit i biskupové a jiní vedoucí zástupci církví.
V letech 2001-2003 jsem intenzivně popisoval ve své diplomové práci na ETF Uk podobu služby církví mezi Romy a její systém. S největší intenzitou se Romům věnovali křesťané spíše v menších církvích. V popisu svého zaměření mají službu mezi Romy také Salesiáni sv. Dona Boska, a věnují se jí s obrovskou intenzitou. Tehdy jsem došel k poznání, že služba mezi Romy je po celém území České republiky a že se jí věnují téměř všechny církve. Ale chyběla spolupráce, vzdělávací systém, předávání zkušeností a podpora ze strany širší církve a vedoucích představitelů. Tato služba tedy na některých místech vytrvala, ale také na mnoha neměla dlouhého trvání. Charakter činnosti mezi Romy ve všech církvích tak jako i v ČCE je téměř vždy práce s romskými dětmi.
Rozsah služby mezi Romy v ČCE je podle mého přesvědčení vzhledem k její územní velikosti velice malý. V roce 2003 jsem ve svém průzkumu zaznamenal jen tuto činnost v Českém Brodě, v Odrách, v Horním Slavkově, V Praze 3 - Žižkov I., v Lysé nad Labem, v Chebu. Avšak v polovině zmíněných sborech měla služba mezi Romy krátké trvání. Dále se Romům věnují dvě střediska diakonie a to v Jaroměři a v Rokycanech. Jsou to údaje z roku 2003, a předpokládám, že se stav mohl změnit, neboť jak jsem již zmínil mnohdy věnování se Romům v církvi nemá dlouhé trvání a brzy zaniká. Příčiny takového stavu v ČCE vidím tyto:
A) Mezi členy sborů ČCE se vyskytuje velká nedůvěra k Romům, jejich obecné odsuzování, velká vzájemná neznalost.
B) V ČCE se objevuje představa, že prostředí a charakter ČCE není pro Romy přitažlivé, blízké, proto je bezúčelné se jim věnovat a zvát je mezi sebe.
C) Tam, kde se pro službu Romům, hlavně tedy dětem, rozhodli, je tato činnost závislá pouze na ochotných jednotlivcích, kteří podlehnou buď únavě nebo marnosti, neboť nemají širokou podporu a většinou ani nemají patřičné znalosti a zkušenosti.
D) Poslední ne však nejmenší příčinou je ochromený společenský život v některých sborech
ČCE a nezájem o ty, kteří stojí mimo církev.
Tyto čtyři body vycházejí z mého studijního průzkumu v letech 2001-2003 a z poznání prostředí ČCE, jak jsem jej mohl dosud poznávat. Charakter prostředí, život uvnitř, porozumění Bibli i konfesím víry, charakter jednotlivých členů to vše je v různých církvích do jisté míry jiné a ČCE je utvářena svým vlastním vývojem. Doporučuji v případě služby mezi Romy a pomoci k potlačení extremizmu v české společnosti přístup, který vychází z vlastních důrazů ČCE A JEJÍHO chápání Bible i konfesí víry.
Úloha a postavení ČCE může být velmi důležité, potřebné, pokud její vlastní postoj bude spíše spoluprací, potřebným doplněním a v souladu s její hlavní předností a v jednotě s doporučeními Ježíše Krista. Podle mého úsudku vidím postavení ČCE a její charakter činnosti proti extremizmu a pro pomoc Romům takto:
A) Začít důsledně a prakticky potlačovat všechny zjevné i nevědomé postoje a názory, které by vedly k omylům (předsudkům), odsudkům Romů i jiných odlišných lidí; vytvořit praktické možnosti pro vzájemné poznávání. Je nutné s tím začít uvnitř církve, aby se pak mohla dále rozvíjet následná činnost a důvěryhodnost navenek mezi Romy a jiné.
B) ČCE se dlouhodobě věnuje vzdělávání dětí a mezi členy církve je větší procento vzdělaných lidí, proto je možné využít tento potenciál a zaměřit se na děti školního věku, které často jen z důvodu horší rodinné situace nemají požadovaný prospěch ve škole. Církev na mnoha místech může poskytovat klidné prostředí a své vzdělání, aby romské děti měly, kde psát úkoly a mohly školním požadavkům dostát a porozumět výuce.
C) ČCE může být významným doplňkem ve službě Romům tím, že se bude věnovat těm z nich, kteří nejsou pod sociální hranicí, chtějí se integrovat, chtějí dosáhnout vzdělání, ale mají mnohem těžší a delší cestu k dosažení a potřebují velkou podporu. Romové zvláště mladí a středního věku potřebují také poznat a zažít prostředí tolerantních vzdělaných lidí a nabýt a prožít dovednosti, které jim pomohou k většímu a zdravému sebevědomí bez iluzí a snů. Je možné např. pořádat vzájemná diskusní setkání; zvát mladé Romy na mládežnická evangelická setkání apod.
D) Konkrétně pomáhat romským rodinám věcně i finančně. Pomoc by měla být konkrétní, není důležitý rozsah, nýbrž konkrétnost a dlouhodobost.

Romové Nepřemýšlejí méně, ale přemýšlejí jinak.
Romové Nejsou méně vnímaví, ale vnímají jinak.
Nejsou méně aktivní, ale jednají jinak.
Nevěří méně, ale věří jinak.
Tuto odlišnost je nutné respektovat -a přinášet do "jejich světa" dobré poselství a pomoc prakticky a názorně, aby je to bavilo a aby se ve společenství křesťanů cítili dobře.
Pro Romy není problém věřit v Boha, potřebují však naši podporu a vedení.

Tento text jsem v srpnu2009 také v dopise zaslal synodnímu seniorovi ČCE.

Poslední aktualizace - Jaro 2013

Hostink poskytuje zdarma

DOBRÁ SPOLEČNOST s.r.o.