Bratr Ondrejko vás vítá!

Mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.
Smirom tumenge, save san dural, ta avka tumenge, so san pašes.

Logo

Všechny texty napsal bratr Ondrejko / Ondřej Kováč, není-li uvedeno jinak.

Kdo je to bratr Ondrejko? Úvodní stránka Sbírka kázání bratrondrejko.cz
evangelického kazatele Ondřeje Kováče je zde pod odkazem:Postila ~ kázání Navštivte také moji Posluchárnu - místo, kde je něco moc dobrého pro vaše uši:
dramata s duchovní tématikou,
interesantní a poučné přednášky.Zde prosím. Pro všechny bratry Romy a pro ty, kteří chtějí o nich leccos se pozitivního dozvědět jsou tu k dispozici články, úvahy, návrhy, křesťanské texty v romštině. Klikněte na tento odkaz:Roma dživipen the čačipen Další odkaz:Povídky, poezie, písněvám umožní, jak sám napovídá, si přečíst současnou pravou křesťanskou poezii, poslechnout si krátké písně na námět biblických příběhů a poznáte mnoho dalšího zajímavého.

bratr Ondrejko s rodinou

Kdo je bratr Ondrejko?

Poslechněte si rozhovor s Ondřejem Kováčem v audiočasopisu Naše Šance z roku 2005.Ještě si můžete poslechnout i nejnovější rozhovor z letošního roku 2015.

rozhovor v časopise Nový prostor, číslo 125, s. 18-19

rozhovor v deníku Táborské listy 18.10.2005 Číslo: 244 Strana: 16

Bratr Ondrejko
Ondřej Kováč,
je od roku 2005 ordinovaným farářem Českobratrskou církví evangelickou. Od svého narození je Romem žijícím v České republice. Od svých cca třech let je úplně nevidomý. Výborné základní vzdělání dostal v osmdesátých letech v ZŠ s internátem v Praze v Loretánské ulici. V roce 1995 ukončil maturitou SOŠ Evangelická akademie Náchod, kam nastoupil při jejím vzniku. V roce 2003 ukončil s vyznamenáním studium na ETF UK. Nikdy se již nevrátil na delší čas do kolektivu zrakově postižených.

Řídím se příslovím: "Vydej se na cestu a Bůh ti pomůže, začni dělat a Bůh ti pomůže."
Jsem nezpoutaný se svobodným duchem, vím, co chci, ale málokdo mě chápe. Jsem romského původu a jsem na to hrdý. Jsem od svých 3,5 let zcela nevidomý. Ale střední i vysokou školu jsem vystudoval a prožil jen mezi běžnými lidmi bez zrakového handicapu.
Byl jsem zvolen ustanoven farářem a pracoval jsem jako evangelický farář tři roky ve farním sboru Mšeno u Mělníka. Kvůli zdravotním potížím mé manželky jsem opustil své působiště. Při hledání nového působiště na jiném evangelickém sboru v jiných městech se ukázalo, že církev je proti mě zaměřená, protože jsem pro mnoho lidí, jakožto zrakově postižený a Rom, příliš odlišný, tudíž dle jejich mínění příliš velkým problémem, ale nechce o tom mluvit. Jsem tedy od té doby, jak oni říkají mimo službu.
V r. 2013 jsem byl zvolen a ustanoven farářem ve Farním sboru českobratrské církve evangelickév Táboře. Představitelé z Tábora mě první oslovili s přáním, zda bych nepřijal kandidaturu na místo faráře v Táboře. Ale po krátké době jsem zjistil, že farní sbor má za sebou velkou sborovou krizi spůsobenou problémy starého faráře s vedením církve a některými členy farního sboru. I já jsem s tímto farářem začal mít velké nesrovnalosti, které se projevovali např. nepodáváním ruky, psaním lživých dopisů apod. Ve sboru mě nikdo nepodržel a lživě mě obvyňovali i další lidé. Na vlastní žádost jsem odešel. div>Nyní jsem výpomocný kazatel a bydlím v Jindřichově hradci. Také se svobodným přijetím jedinečného okamžiku života chci mluvit k vám, kteří navštívíte tento web. Moje rodina jde se mnou vstříc jedinečné a silné Boží jistotě.
Nejužší rodinu tvoří
manželka Kateřina a synové Timoteus a Vincenc.
K věrným synům  jim na podzim 2009 byla Bohem darována do rodiny dcerka Kristinka.

Napsal jsem si vlastní učebnici - rozhovor v časopise Nový prostor, číslo 125, s. 18-19, autor Petr Špánek

Zvládnout studium na Evangelické teologické fakultě (ETF) je samo o sobě poměrně obtížné, už kvůli nutnosti naučit se tak nezvyklé jazyky, jako jsou hebrejština a řečtina. Ondřej Kováč se na rozdíl od svých spolužáků musí poprat ještě s mnoha dalšími překážkami náročného studia. Je totiž nevidomý.

Mohl bys na ETF studovat bez pomoci druhých?
To by asi nešlo nikde. Vždycky potřebuješ lidi, co ti pomůžou... Školy v Česku nejsou pro nevidomé, je těžké na nich studovat, pokud nevidíš. Mnohdy je to pionýrské úsilí. Musíš se adaptovat, najít způsoby, jak to zvládnout.
Jak jsi skládal přijímací zkoušky?
Několik měsíců před podáním přihlášky jsem zašel na fakultu a zeptal se, zda je vůbec možné, abych na ETF studoval. Překvapila mě vstřícnost, se kterou mě přivítali. Bylo mi řečeno, že to problém není a že s tím budou počítat. Když jsem přišel na přijímačky, už mě očekával asistent, který mi pomohl s písemnými testy.
Vydržela ona vstřícnost?
Myslím, že mám štěstí na fakultu. ETF je známa výjimečnými vztahy mezi profesory a studenty. Je to dáno tím, že jsme velmi malá fakulta, všichni se tu znají. Ano, vstřícnost vydržela, i když první dva roky to bylo těžké... Myslím, že jak profesoři, tak studenti nevěděli, jak se mnou jednat. Jako kdyby mě trochu přehlíželi nebo na mě zapomínali. Třeba si vůbec neuvědomovali, že když píšou něco na tabuli, že já z toho nic nemám. Nebo důležité informace'-'například termíny zkoušek - vyvěšené na nástěnce, ty já si nepřečtu. .
Jak si se přitom cítil?
Je to jako když jsi mezi cizinci a oni mluví řečí, které nerozumíš. Nevíš, jestli se ti smějí nebo tě pomlouvají, anebo co, co říkají, s tebou vůbec nesouvisí.
Zajímalo by mě, jak studuješ? Musíš mít úplně jiné metody?
V prváku jsem si koupil diktafon a od té doby si všechny přednášky nahrávám a archivuji. To je základní "metoda". Horší to je s knihami. Před pěti lety, když ještě skener nebyl běžnou záležitostí, jsem si některé knihy nechával nahrávat na kazety. To samozřejmě stálo spoustu peněz, ale nic jiného nezbývalo.
Kolik stála jedna kniha?
To záleží na rozsahu a složitosti textu, jestli jsou tam cizí slova nebo tabulky. Průměrně tak osm set. Teď už používám téměř výhradně skener a počítač s hlasovým výstupem, díky němuž můžu naskenovaný text "přečíst".Jen knihy, co jsou hodně staré a nějak poškozené, že je nemůžeš naskenovat, si nechávám nahrát.
Co je pro tebe na studiu teologie nejtěžší?
Nejtěžší bylo studium jazyků jako je hebrejština nebo řečtina. Žádný nevidomý v Česku se to přede mnou neučil, proto mi nikdo nedokázal poradit. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si s pomocí dvou spolužáků napsal vlastní učebnici. Samozřejmě, že jsem si musel sehnat řeckou a hebrejskou abecedu v slepeckém písmu. Už i to byl problém. V Česku ji neseženeš. Musel jsem si je nechat poslat z Německa. Pak také potřebuješ hebrejské a řecké texty a ty jsou šíleně drahé. Naštěstí je koupila fakultní knihovna. Já bych si je dovolit nemohl.
Nežádal jsi o nějakou výjimku? Myslím, že studovat řečtinu nebo hebrejštinu jako nevidomý musí být heroický výkon?
Samozřejmě že jsem žádal. Ale bylo mi řečeno: Ne, Ondřeji, vy to zvládnete. Musel jsem to akceptovat.
Takže máš stejné studijní povinnosti jako ostatní.
Ano, vlastně až na jednu výjimku. Všem profesorům jsem vysvětlil, že ke zkoušce jsem schopen přečíst maximálně tři knihy. Ale myslím, že tak velká úleva to není. Studenti stejně víc knih nečtou, anebo čtou, ale jen podtrhané pasáže, knihami jen tak listují. To já nemůžu. Už jen proto, že většinu knih mám na kazetě a kazetou listovat nemůžeš, není tam nic podtrhané. Možná bych i víc knih přečetl, ale neměl bych na ně. .
Tvé studium vůbec musí stát spoustu peněz. Kdo ti to všechno platí?
První tři roky jsem si platil studium sám. Až ve čtvrťáku jsem dostal stipendium, dokonce dvě. Jedno od nadace OSF (Open Society Fund), podporující mj. romské studenty, a to druhé od fakulty. Také pobírám invalidní důchod, to je můj hlavní příjem.
Co předchozí školy?
Chodil jsem na Speciální základní školu pro nevidomé na Praze l. Tam chodily všechny děti z Čech. To bylo ještě za komunistů, možnost integrace, tedy docházení do "normální" školy pro vidomé, ještě neexistovala. Díky tomu jsem byl skoro celé dětství zavřený v ústavu. Jen občas nás chodili organizovaně "věnčit". Představ si, že potkáš skupinu patnácti nevidomých na Petříně... Ještě když jsem byl na základní škole, rozhodla jakási komise, že půjdu na Střední odborné učiliště pro nevidomé. Tehdy -ještě za komunistů -.bylo běžné, že rozhodovali za tebe. Nemohl sis vybrat. Ti nejchytřejší s na gympl, ti s hudebním sluchem na konzervatoř a zbytek šoupli na učňák Pak ale naštěstí přišla revoluce a s ní i možnost integrace. Dozvěděl jsem se o Evangelické akademii v Náchodě, která jako jedna z prvních přijímala nevidomé.
Proč ses rozhodl pro integraci?
Protože jsem chtěl poznat svět lidí, kteří vidí. Na základní škole jsem se pohyboval převážně mezi nevidomými. Je to samozřejmě těžší, ale musíš si zvykat na život ve společnosti. Navazovat kontakty s okolím. Problém je, že škol, které se otevírají nevidomým, je žalostně málo. Vše totiž záleží na benevolenci učitelů a vedení školy. Neexistuje zákon, který by přikazoval školám přijímat nevidomé, takže to nedělají. Slyšel jsem ale, že například firmy mají povinnost přijímat i postižené. Myslím, že pokud má firma víc než třicet zaměstnanců, musí vytvořit i místo pro jednoho postiženého. Moc to ale nefunguje. Zdá se, že levnější je zaplatit pokutu.

Romský farář prohlédl skrz své nevidomé oči - rozhovor v deníku Táborské listy 18.10.2005 Číslo: 244 Strana: 16 Autor: JANA HEŘMÁNKOVÁ

Tábor - Víru v Boha našel v šestnácti letech, poprvé do církve vstoupil v Táboře. I proto se slavnostní pověření ke službě slova a vysluhování svátosti uskutečnilo zde. V neděli odpoledne byl v Masarykově domově do rodiny kněží Církve českobratrské evangelické přijat první Rom - Ondřej Kováč (o události jsme stručně informovali již včera). "Ondřej v Táboře studoval. Během této doby dospěl k přesvědčení, že se chce dát na duchovní dráhu. Povídali jsme si, tenkrát ještě nebyl členem církve. Později se rozhodl, že chce mezi nás. Je zvykem, že pověření ke službě bývá ve sboru, kde dotyčný vyrostl," uvedl farář Husova sboru v Táboře Ondřej Soběslavský.

"V evangelické církvi jsem poznal lidi, kteří jsou mi svým myšlením, odvahou a pochopením pro ty, kteří jsou odlišní, vzorem. Nyní budu pověřen celou církví a ještě intenzivněji budu cítit, že mě podporují zkušenější faráři," řekl Kováč a poukázal tak především na fakt, že je nevidomý. "Společně jsme se před pár týdny rozhodli hledat cestu, budovat vztahy a stavět se pod závažnost božího slova. Nemůžu pominout, že to máte trochu složitější než my. Víte, kolikrát jsme o tom mluvili a s modlitbami v zádech jsme hledali cesty, skrze které se dostanete do služby Kristovy. Nedovedu odhadnout, co vás může potkat, ale vaše přítomnost v kolegiu kazatelů a kazatelek je žádoucí a potřebná - i kvůli nám," řekl Kováčovi synodní senior Joel Ruml.
Kováč je od září farářem ve Mšeně u Mělníka, jehož výroční sborové shromáždění ho zvolilo a povolalo za kazatele sboru.
"Poté, co jsem v šestnácti letech uvěřil, dlouho jsem uvažoval, zda oficiálně vstoupit do církve nebo být věřícím jen sám pro sebe. V Táboře jsem se rozhodl vstoupit. Nakonec jsem šel do Prahy studovat teologii. Nyní mám na starosti velikou farnost, ale do kostela chodí asi jen dvacet lidí,".
Ondřej Kováč byl v neděli v táborském Masarykově domově slavnostně pověřen ke službě slova a vysluhování svátostí.

Hostink poskytuje zdarma

DOBRÁ SPOLEČNOST s.r.o.